Generace sametové revoluce
V době kolem revoluce jsem se silně identifikovala s těmi již dřívějšími poselstvími z naší rodiny, že komunismus není dobrý. Po převratu jsem mohla studovat teologii a měla jsem to štěstí, že jsem se mohla stýkat s lidmi ze zahraničí.
Díky kontaktům s Karlem-Heinzem jsem si také udělala nějaký obraz Německa. Setkání s mírovou pedagogikou pro mě bylo úplně převratné. Mám s tím spojené různé seminární domy, které jsou ekologicky orientované a ti lidé to nedělají jen jako práci, ale mají to spojený s celým svým životem. A já si pamatuji, že jsem v těch domech vždy objevovala nějaké drobnosti – třeba nahoře na dveřích na futrech byla položená ulita od šneka a já si toho všimla až třeba třetí den. A tyhle zkušenosti ovlivnily to, jak vidím Německo. I když to možná nejsou typičtí Němci a tohle není typicky německé chování, tak tohle jsou pro mě ty brýle, kterými se na to dívám. A taky je to nějaká moje kompetence, kterou jsem si díky tomu osvojila. To mi asi pomohlo zbavit se vlastních předsudků a nebát se cítit evropsky. Protože jako Češka, která žila se strachem a s nějakým omezením, se teď cítím schopná žít a komunikovat s těmi jinými v Evropě.