Normalizační generace
Můj otec vyhrál v roce 1972 ve svém podniku jistou cenu. I se svými spolupracovníky z mlékárny byl pozván do Prahy. Ještě dnes si živě vybavuji, že měl strach, jestli se vůbec vrátí nazpět. Jeli do Prahy autobusem a měli zařízené ubytování v jednom pražském hotelu. Informoval nás o úpadku a jednoduchých životních podmínkách. Mluvil o strachu jako o stálém průvodci. Navštívili mlékárenské podniky, které byly ve srovnání s obecní mlékárnou, ve které pracoval, obrovskými závody. O životních podmínkách mluvil málo. Barva, kterou této zemi přiřadil, byla šedá.