Transkulturní učení
Tradičně je kultura chápána jako jeden samostatný systém. Welsch(1988) považuje tento přístup za neudržitelný, protože kultury jsou v něm jako vedle sebe položené, opouzdřené kuličky.
Tradiční chápání kultury se zakládá na principu oddělenosti, nikoli na principu dorozumění.V době “moderních kultur” je člověk konfrontován s jejich neskutečnou pestrostí, komplexností a vzájemným pronikáním. Ostré oddělení vlastní a cizí kultury již není tak úplně možné. Welsch se pokouší “zachytit vnitřní diferencovanost a komplexnost moderních kultur” pomocí konceptu “transkulturality” (s. 94; 96) „’Transkulturalita’ je označením skutečnosti, že se dnešní společnost vyznačuje všudypřítomným pronikáním a směšováním, a to v pozitivním slova smyslu”(s. 96, 58)“(Muth 1998, S.19). „Welsch proto považuje moderního člověka za „kulturního míšence“...“ (Muth 1998, S.20).
Kulturní identita se již v dnešní společnosti nevytváří pouze v kolektivu. Člověk je vázán na množství různorodých kulturních systémů. Kulturní identita získává komplexní povahu. Flechsig hovoří o “komplexní kulturní identitě”, která moderním lidem “umožňuje rozvíjet transkulturní projekty a transkulturní učení”. (Flechsig 2/2000, S.4).
Vazba na různé systémy vztahů klade před lidi nové úkoly. Člověk se musí pokoušet sladit požadavky těchto různorodých systémů s vlastní osobností. "Rozvíjí-li se jednotlivec na základě několika odlišných kulturních systémů, musí tyto transkulturní komponenty spojovat, aby si mohl vytvářet vlastní identitu. Identitu a další hodnoty jako jsou autonomie a suverenita dnes získáme pouze tehdy, máme-li možnost transkulturní syntézy, tj. spojení, přecházení mezi kulturami”(s. 43). Centrem transkulturního učení je odkrývání a rozvoj společných vlastností kultur. Ty jsou chápány jako kontaktní body, které vytvářejí vazby a závazky (vztahy a odpovědnost). Transkulturní učení znamená poznávat vlastní kulturní identitu a zároveň cizí kulturní identitu. Jeho předpokladem je ochota odkrývat vlastní kulturní východiska, ochota je pozorovat zblízka a také je měnit.
Pramen: Sibylle Weiler, Auf den zweiten Blick (Na druhý pohled, pozn. překl.), Nürnberg 2003